Definice tajweedu
Jazykově znamená tajweed zlepšovat či činit výborným. Odborně je to vyslovování každého písmene z jeho místa artikulace a dávání mu jeho práva (حقّ) a toho, co mu náleží (مستحقّ) z vlastností. Imám Ibn al-Jazari jej definoval takto:
Právo písmene jsou jeho trvalé vlastnosti, které jej nikdy neopouštějí, například Jahr (الجَهْر), Shiddah (الشِّدَّة) a Isti'la' (الاسْتِعْلَاء). To, co mu náleží, vyplývá z těchto vlastností nebo ze sousedních písmen, například Tafkhim (التَّفْخِيم) a Tarqiq (التَّرْقِيق), Izhar (الإِظْهَار), Idgham (الإِدْغَام), Ikhfa' (الإِخْفَاء), Madd (المَدّ) a Qasr (القَصْر). „Navrátit každé písmeno k jeho původu“ znamená vyslovit je z jeho místa artikulace; „vyslovit je v jemu podobném jako v něm samém“ znamená dát stejnému písmenu všude stejnou vlastnost, ne je recitovat na jednom místě dobře a na jiném nedbale.
Imám pak vysvětluje, že se to musí dělat jemně, bez námahy a přehánění, a že se toho dosahuje jen cvičením, tedy častým opakováním pod vedením zkušeného učitele.
Předmět, užitek a postavení
- Předmět: slova Koránu z hlediska dávání jejich písmenům jejich práva a toho, co jim náleží.
- Užitek: chránit jazyk před chybou v Alláhově Knize a recitovat ji tak, jak byla zjevena.
- Zakladatel: v praxi Prorok ﷺ, který jej přijal od Jibrila a naučil společníky. Jako sepsaná věda mistři recitace a jazyka; k prvním, kdo o něm psali samostatně, patřil Abu Muzahim al-Khaqani (zem. 325 h.) ve své básni rýmované na Ra', a po něm Makki v ar-Ri'ayah.
Postavení: naučit se jeho pravidla teoreticky je kolektivní povinností, zatímco jejich uplatnění při recitaci je povinné pro každého, kdo recituje Korán. Imám Ibn al-Jazari říká:
Důkazem je verš ﴿أَوۡ زِدۡ عَلَيۡهِ وَرَتِّلِ ٱلۡقُرۡءَانَ تَرۡتِيلًا ٤اَوْ زِدْ عَلَيْهِ وَرَتِّلِ الْقُرْاٰنَ تَرْتِيْلًا ٤﴾ (Al-Muzzammil 73:4). Ibn al-Jazari uvádí v an-Nashr od 'Aliho (ať je s ním Alláh spokojen), že Tartil (التَّرْتِيل) je „tajweed písmen a znalost míst zastavení“. Verš básně má dvě čtení, „kdo nerecituje Korán s tajweedem“ a „kdo nerecituje Korán správně“, a obě znamenají, že zanedbání správné výslovnosti je hřích.
Lahn (chyba) a jeho druhy
Lahn (اللَّحْن) je chyba a odchýlení od správnosti při recitaci. Má dva druhy:
| Druh | Definice | Příklady | Postavení |
|---|---|---|---|
| Lahn Jali (اللَّحْن الجَلِيّ) | Zjevná chyba, která kazí slovo, kterou poznají recitátoři i jiní a která může změnit význam. | Nahrazení písmene nebo samohlásky jinou, dání sukúnu písmenu se samohláskou nebo samohlásky němému písmenu, například čtení Ta ve slově ﴿أَنۡعَمۡتَاَنْعَمْتَ﴾ (Al-Fatihah 1:7) s dammou. | Zakázáno shodou učenců. |
| Lahn Khafi (اللَّحْن الخَفِيّ) | Chyba, která kazí tajweed, ale ne význam; postřehnou ji jen zkušení recitátoři. | Vynechání Ghunnah nebo Ikhfa', zkrácení povinného Madd nebo ztěžknutí lehkého písmene. | Podle mistrů recitace není dovoleno tomu, kdo se může naučit; někteří jej považují za nežádoucí. |
Tempa recitace
Recitace má několik temp, všechna jsou dovolena, pokud se dodržují pravidla tajweedu:
| Tempo | Popis |
|---|---|
| Tahqiq (التَّحْقِيق) | Nejpomalejší, s plným Madd a úplnými samohláskami; vhodné pro výuku. |
| Tartil | Klidná, rozvážná recitace s rozjímáním; nejlepší tempo. Někteří je považují za totožné s Tahqiq. |
| Tadwir (التَّدْوِير) | Střední tempo mezi Tahqiq a Hadr. |
| Hadr (الحَدْر) | Rychlá recitace při zachování pravidel; obvykle se používá k opakování. |
Qira'ah, riwayah a tariq
Způsob čtení připisovaný jednomu z deseti imámů se nazývá Qira'ah (القِرَاءَة), například čtení 'Asima. Způsob připisovaný jeho předavateli je Riwayah (الرِّوَايَة), například Hafs od 'Asima. Způsob připisovaný těm, kdo přišli po předavateli, je Tariq (الطَّرِيق), například cesta ash-Shatibiyyah, báseň Hirz al-Amani imáma al-Qasima ibn Firruha ash-Shatibiho (zem. 590 h.). Podle Ibn al-Jazariho je čtení autentické, když splňuje tři podmínky: shodu s arabštinou nějakým platným způsobem, shodu s písmem některého z uthmánských exemplářů alespoň potenciálně a autentický řetězec předání.
Etiketa recitace
- Upřímnost vůči Alláhovi, recitace ve stavu čistoty a na čistém místě.
- Hledání útočiště na začátku a Basmalah na začátku súr (viz další kapitola).
- Rozjímání a pokora a zkrášlování hlasu bez námahy, jako v hadísu „Zdobte Korán svými hlasy“ (Abu Dawud, an-Nasa'i).
- Trpělivost v učení, neboť Prorok ﷺ řekl: „Ten, kdo je zběhlý v Koránu, je s ušlechtilými, spravedlivými písaři, a ten, kdo jej recituje zajíkavě a s obtížemi, má dvojí odměnu“ (Buchárí a Muslim).